Ludwig van BeethovenVeronika Bílková

Na obálce, na níž stejně jako uvnitř knihy převládají potemnělá modř oblohy a podzimně okrové tóny červánků zlatě se zrcadlících na vodní hladině, stojí zády k nám silueta muže v rozevlátém kabátci. Scenerie, ze které je cítit dominance přírody nad nepatrností lidské existence, předznamenává i nezvykle pojatou monografii o věhlasném německém skladateli. Autorka sice postupuje chronologicky od Beethovenových prvních koncertních krůčků pod vedením přísného otce až k triumfálním ovacím již neslyšícímu tvůrci při uvedení Missy Solemnis a Symfonie č. 9, ale namísto tradičního soustředění na osobní peripetie předkládá raději citlivou interpretaci jeho díla. Melodické motivy pronikají do ilustrací prostřednictvím nápaditého využití hudebních nástrojů proměněných v malířské náčiní. Otisky houslových strun, tympánových paliček a kladívek vymontovaných z dobové vídeňské klavírní mechaniky se rozbíhají po dvoustránkách knihy s touž eruptivností, s jakou se Beethovenova hudba odklání od formálně sešněrovaného klasicismu k živelnosti romantismu. Čtenář tak může hudební dojmy opřít o estetickou vitalitu jiného druhu. A někdo snad díky tomu pochopí, proč se komponistou zhudebněná báseň Friedricha Schillera stala oficiální hymnou Evropské unie: počáteční zloba a nepokoj se zklidňují v chorál smíření, a tak óda nekončí výbuchem radosti, nýbrž jejím optimistickým vyhlížením.