Nedráždi bráchu bosou nohouIrena Hejdová

„Hrátky v kanalizaci? Ach vy muži. Někdy jste jako rozverní školáci,“ rozumuje slečna Květuška z Brdečkovy Adély nad tím, v nakolik vrchovaté míře vábí představivost poloviny lidstva svět kdesi hluboko pod šrouby zdravotní keramiky. Jenže když sourozenecká řevnivost sedmiletého sígra Marka a o tři roky mladšího Jiříka přezdívaného Mimoň vyústí v pád do záchodové mísy, může být leccos jinak. Když za nimi sestřička v batolecím věku vychovaně spláchne, je vymalováno – na pastelech Zuzany Čupové v dost výmluvných barvách. A z ustavičného „já, já“ je rázem „my“. Bratři na záchraně spolupracují, jako by se nechumelilo, a rukou nerozbornou procházejí s publikem zašmodrchanými labyrinty, řeší rébusy, konverzují s tasemnicemi. K výlevce dřezu totiž vede potrubí spletitější než vlasy Medúzy a je lemováno slizem, úklady místních potvor a dalšími protivenstvími, která mají na svědomí ještě podstatně neukázněnější uživatelé odpadní sítě.