JMENUJI SE EMANUEL FAJAHYLADAGMAR URBÁNKOVÁ

Staromládenecký spisovatel Eman Fajahyla je mimoň a váhavý střelec, což se intelektuálům zavřeným v pracovně stává. Jenže všeho do času: osud mu přidělil medvěda, aby „závažně naboural jeho životní rytmus“. Na všedních cestách po Praze, dokonce i na narozeninovém výletě do Londýna narušuje chlupaté torpédo jménem Bingi páníčkovu programovou izolaci od ostatních, aby z něj nebyl takový sociální analfabet. Emanova zpověď v první osobě, v níž Dagmar Urbánková ctí tradici francouzského absurdního románu a dodává k ní hodně z pouťového veselí Josefa Lady, v očích dospívajících čtenářů mile překypuje slovy ulovenými v suterénu češtiny. Ta pak novela vyštěkává jako ratlík, kdežto pro věty v angličtině si vyhradila jazykolamy zapsané bez samohlásek. A co z celé té posmutnělé legrace vyplývá pro dnešní „singles“, kteří mají potíž najít k sobě stejně plachý protějšek? Tak jako měl kdysi Saroyanův Tom Tracy tygra vypůjčeného pro větší elán od Williama Blakea, má i Eman někoho, s kým samota není zlá – když nějaká ta slečna asi ještě dlouho nebude v dohledu.