Diviška a červený provázekBára Purmová

Zvolna rozehrávaný pohádkový příběh o Antarktidě a její tajemné obyvatelce Divišce přivolává na pomoc dětskou fantazii a zvědavost. „Milé děti, představte si bílý papír, jaký dostáváte na kreslení.“ Právě takový je i netradiční formát knihy, A4 na šířku, který evokuje rozlehlou zasněženou krajinu. Zvolna ji zabydluje křehká bytost a další zvířecí postavy, s nimiž se titulní Diviška začne zprvu nedůvěřivě seznamovat díky červenému provázku, který objeví za oknem své chaloupky a který ji vyláká ven. Skamarádí se tak s Jedničkou, sólistou operního sboru tučňáků, s dobromyslným medvědem Igorem nebo tuleními bratry, kteří se spolu škorpí – „tresky plesky“, „starochu, patříš do šprotu“ – v podivně zkomoleném zaoceánském nářečí. Jazykové hříčky jsou vděčným zdrojem humoru a díky asociacím často i hybatelem děje, který těká, jako by se podřizoval snové logice. Ostatně Diviška ráda sní a ráda se diví. Hravý text mapující neznámé končiny Země i naší imaginace prostupují originální černobílé kresby a jako jediný barevný prvek ilustračního doprovodu vlákno červené příze, které se vine celou knihou.